Archiv autora: velkykulovy

Budiž ticho!

Budiž ticho!

Před cca 10 lety jsem si vybíral sluchátka a ptal jsem se, jak to je s těmi, co aktivně potlačují okolní hluk. Dostal jsem odpověď, že to je dělané hlavně pro lidi do letadel, a ať si nemyslím, že v šalině to bude kdovíjak fungovat.

Před pár lety jsem v jiném obchůdku zopakoval svůj dotaz s tím, že by se mi líbilo něco takového pro Kevina, aby u bicích nehluchnul, když natáčí, případně aby slyšel „klik“ při hře s metronomem. Hned v obchodě jsem měl možnost si nějaké vyzkoušet. Jelikož přimo u obchůdku jezdily auta a  šaliny, tak jsem si to rovnou vyzkoušel a moc se mi to líbilo. Hluk se proměnil v tichý „svistot“. Po uložení peněz za dvoje taková sluchátka jsem si dokonce mohl oboje odnést domů na zkoušku. Na bicí v reálném čase reagovaly jedny z nich líp – BOSE QuietComfort (číselné označení si nepamatuju, možná 25). Tak jsem je vybral. A jako bonus jsou moc příjemně zpracované, ouška jsou jako v peřince, ani náhlavní můstek netlačí.

Před pár dny jsem si řekl, že bych si vlastně mohl vyzkoušet na vlastní ucho – jak to v té šalině bude fungovat. Kromě toho, že to v osmičce při jízdě z Líšně dolů k dálničnímu přivaděči hodně profukuje (v zimě to je fakt lahůdka), tak je to i dost hlučná záležitost. A když se k tomu přidá ještě vrzání těch „kloubů“, tak by mě zajímalo, jestli to náhodou nepřekračuje nějaké limity. Říkal jsem si, že bych si tam ani tu muziku nemusel pouštět, jenom by mi stačilo neposlouchat ten protivný lomoz na určitých částech cesty. A ejhle – funguje to výborně. Vše je příjemně ztlumeno, takže se i music dá bez problému poslouchat.

Sluchátka sama o sobě, v tichém prostředí, nemají zvuk nikterak excelentní. Ale v hlučnějším prostředí a po zapnutí funkce potlačení hluku to u mě vyhrála na plné čáře. Asi nejsou určena úplně pro každého. Moje žena si je zkoušela bez puštěné hudby a říkala, že je jí to nepříjemné. Zlé jazyky by mohly podotknout, že ženy asi nesnesou ticho 😀 Ale já jsem zásadně proti takovému zobecňování 😉 Vyzkoušejte si případně sami.

Strom

Aivn’s Naked Trio – křest CD

Aivn’s Naked Trio – křest CD

Včera jsem se s přáteli zúčastnil křestu nového CD (Album2) kapely Aivn’s Naked Trio. Klub Eleven – příjemné a (pro mě konečně) nekuřácké prostředí. Předkapela Aeronaut – fajn bigbít s šikovným kytaristou a dobře disponovaným zpěvákem.

Jako předplatitel 😀 nového CD jsem ho dostal pár dní před křestem v mp3, a tak jsem si ho stihnul naposlouchat a najít si oblíbené pecky a pasáže. Na všechny písničky z alba se dostalo a vše podpořil velice solidní zvuk (i když bych snesl i o fous decibelů míň – ale OK, mám ucpávky). Nové album je pro mě pohodové, jaksi optimistické a plné hodně zdatného bigbítu. A toto vše se objevilo i v LIVE provedení. Úsměvy a „ponoření“ na pódiu vyvolaly podobnou zpětnou reakci v hledišti. Uteklo to rychle a zjistil jsem, že i mimo pódium jsou kluci příjemní a fajn. Tak ať se dál daří!

Strom

Velký K(ůň) aneb Jak jsem (ne)šel na Anthrax

Velký K(ůň) aneb Jak jsem (ne)šel na Anthrax

V listopadu měli v Semilasse koncert Anthrax. Moc jsem je neposlouchával, ale desky Persistence of Time, Sound of White Noise a Worship Music jsou výborné. Obzvláště ta posledně jmenovaná se hodně vyvedla. A tak jsem si říkal, že v podstatě všechny kapely, které mě hodně zajímaly, už jsem koncertně viděl (bohužel až po roce 89, ale aspoň že tak). A tak bych mohl zkusit i chlapce z Anthrax.

Na poslední chvilku jsem se rozhodl, že půjdu a dva dny před koncertem 11.11. jsem si přes PC kupoval lístek. Jak jsem se díval, co je kde za koncerty, tak se mi do toho připletli ještě Judas Priest, kteří byli v Brně 12.12. Ty už jsem viděl dvakrát, tak jsem se rozhodl přece jenom pro Anthrax.

V den koncertu (ehm) jsem se vystrojil do svátečních 😀 koncertních riflí a černé košile a vyrazil. Přicházím k Semilassu a jak přecházím přes přechod, tak vidím před budovou plno chlapů v oblecích, baby v šatech. Ještě netuším zradu, tak si říkám asi nějaká oslava, čekají na šalinu. Že je něco špatně mi dochází, až když pouštím do dveří stařenku o berlích. Mrknu dovnitř a vidím obrovský nápis: Karel Šíp – Všechnopárty. Pořád ještě netuším rozsah škod a první, co mě napadá – aha, tak byl větší zájem, tak ten koncert přesunuli, doparoma ale kam? Pak mě bleskne hlavou – vlastně jo, na toho Šípa se taky prodávaly lístky, ale to bylo o den dřív než Anthrax – kruci jsem tu o den dřív. Tak vytahuju lístek, abych si to ujasnil a dojde mi celá ta hrůza. JSEM TU O DEN POZDĚJI. Karle Šípe mám Tě rád zase o kousek míň a teď za to ještě navíc vůbec nemůžeš.

Doteď jsem pořádně nepochopil, co se to vlastně přihodilo. Jediné, co mě napadlo, že se mi smíchaly dva datumy (Judas 12.12. a Anthrax 11.11.) do jednoho 12.11. A to mi ještě kamarád, který se zúčastnil, nasypal trochu soli do této hluboké rány – prý hráli výborně a zvuk byl skvělý. Tak Pavle napiš prosím do komentářů podrobnější recenci, ať vím o co jsem přišel…

Strom

Je to v kýblu!

Je to v kýblu!

Dnes se mi podařilo pobýt na koncertu skupiny Barel rock. Přiznávám, že jejich desky neznám a z toho mála co jsem kdysi dávno někde zaslechl jsem dospěl k názoru, že to je nějaké „parodické“ uskupení. O to více mě před pár lety moc příjemně překvapili naživo. A letos jsem si šel ověřit, že to nebyla náhoda.

Nebyla! Byl to dobrý koncert. Asi nejvíc je vidět, že to všechny baví. Mám rád koncept kapel, kde se může střídat vícero zpěváků (kteří na to mají) a tady to bylo ještě umocněno parádními vícehlasy. Obsazení nástrojů není zdaleka nářezové (housle, flétny, klarinet atd.), ale když se do toho kapela občas opře, tak to drajv má.

A nejzajímavější na tom je, že nemusíte mít „gibsona za sto litrů“. Baskytara mi připadá jako brutálně ruční práce, dozdobená lopatou! Ale přesto měla výtečný zvuk. A „bicí“ opravdu z barelů. A jejich zvuk mě taky nijak netrápil. Celkově je v muzice slyšet, že si aranžér vyhrál, včetně různých zábavných citací, které jsou zpracované tak, že nejsou protivné.

Zdálky to vypadalo, že na pódiu vládne pohoda. Ale když už se poněkolikáté ladilo (což mě vůbec netrápí – přece jenom je lepší, když nástroje ladí 😀 ), tak bylo vidět, že někteří členové jsou rozmrzelí, že to neodsýpá. Je vidět, že to kapela nemá na háku. Má to v kýblu. Tedy pardon – v barelu.

Strom

Proč Velký Kulový?

Proč Velký Kulový?

1. Je to slušnější…

2. Staří psi a Starej pes uz bylo zabrané…

3. Ve svých 23 letech 😉 už mám trochu nadhled a názvy jako: XXrol, XXátor, všechny ty s písmenky ‚R‘, ‚T‘ a ‚K‘, které zní „tvrdě“ už mě nějak neberou…

4. Přibližná rekonstrukce rozhovoru s mojí ženou:
– „tady čtu o kapele: Kula pikle. To je krásný název, ty elka v tom, zkus si to říct po brněnsku. Dobrý ne? To mě teda mrzí, že mě nic takovýho výbornýho nenapadne
– „Jo to je fakt dobrý
– „No jo, já tady vymýšlím název půl roku, všechno dobrý už je zabraný, poslal jsem Stevovi asi 10 nápadů před měsícem mailem a žádná odezva, navrhuju mu přes icq a nic na to neříká, bubeníci se neozývají a když se ozvou, tak z toho nic není a když dáme pár zkoušek s jedním šikovným, tak dostane zánět šlach, Muff na basu se odstřelil za ten rok sám, další basáci se nehrnou. To vypadá, že z toho všeho bude stejně tak akorát velký hovno
– „No a co třeba Velký Kulový teda?“

Tímto Ti oficiálně milko má děkuji za to, že jsi na to kápla !

5. Je to přece výborný název! Mile shazovačný, který do budoucna slibuje spoustu různých srandiček.

Strom

Velké kapely, Kulová CD

Pamatujete si ještě dobu, kdy se natáčely a prodávaly LP desky? A taky se POSLOUCHALY! Celé!! A to nepříjemné vyrušení, když se musela otočit druhá strana… Vzpomínám na elpíčka nejmenované kapely, kde se dvě minuty veslovalo nebo telefonovalo nebo něco jiného podobného, co bylo hudbě nepodobné. Jedno téma se přelévalo a pomalu pozměňovalo klidně dvě minuty (a často ještě déle).

Dneska na poslech celého CD má člověk čas snad jenom v autě, když jede někam dál nebo když trčí v koloně. Ono to jednak souvisí s tím, že už není tolik desek, kde se „dají poslouchat“ všechny písničky, a jednak na CD vleze téměř dvojnásobek minut než na LP. A některé kapely toho (bohužel úplně zbytečně 🙂 ) využívají. Buď tam dají pár věcí navíc, které by na LP neprošly sítem výběru nebo se neomezují ve stopáži a pak je na CD sedm desetiminutových kompozic. Na to nemají ani ti „Mejdni“, kteří jsou delšími věcmi proslulí. Na LP měli jednu dlouhou a zbytek poměrně běžnou stopáž. Ovšem na CD se úplně utrhli z řetězu. Už je to na mě moc. Jak výjimečné jsou To Tame A Land nebo The Rime of The Ancient Mariner, tak na posledních CD už mi to všechno splývá.

Proto mě fascinují kapely jako Slayer. Celé LP Reign in Blood (na kterém je mimochodem 10 písniček a z toho jedna téměř pětiminutová) nemá ani 30 minut. A to mluvím o LP, na které se dalo dát tehdy přes 45 minut. A nemůžu říct, že by se mi ta deska zdála krátká. Ani náhodou.

Nebo System of a Down a jejich deska Toxicity. Nemluvím teď o celkové stopáži, ani o počtu písniček. Ale valná většina věcí má plus mínus tři minuty. A ve spoustě z nich je pro mě nápadů, které by mnoho kapel rozmělnilo do dvou ne-li tří songů. Tomu by někteří řekli obrovské plýtvání 😉

V poslední řadě mí nejoblíbenější – AC/DC. Ti to řeší zase jinak. Jeden, dva dokonalé riffy, zpěvný refrén, sólo, mezi tím vším dvě, tři sloky a pryč od toho. Vše „osekané až na kost“. Nic zbytečného.

Pro mě to jsou tři z možných přístupů, které fungují (tedy na mě). A co nemusím jako posluchač, tak tomu se snažím vyhnout při skládání. Je to valčík, nemá to refrén a je to pořád dokola? Dej tam tři sloky a jestli to bude mít víc jak dvě minuty, tak to zkrať. Je to „dřevorubecké“ blues? Nech dvě sloky, zkus měnit aranže, zkus zrychlovat a jdi od toho.

Že to jsou čtyři skladby a mají dohromady jenom deset minut? Ále – Velký Kulový !!

Strom